OJOSEFU MYSLIVEČKOVI

Historický film o nejslavnějším českém umělci 18. století

Intro

Pražský rodák Josef Mysliveček (1737–1781) se oproti všem očekáváním dokázal vypracovat na jednu z předních hudebních osobností v celé Evropě. Ve své době byl nejžádanějším operním skladatelem v Itálii a bez nadsázky jej můžeme označit za nejslavnějšího umělce českého původu v 18. století. Spolupracoval s pěveckými hvězdami své doby, stýkal se s mocnými šlechtici a ovlivnil samotného Wolfganga Amadea Mozarta. Jeho hudba svou energií, nápaditostí i citovou hloubkou fascinuje posluchače dodnes.

PŘÍBĚH

O Myslivečkově životě toho můžeme s jistotou říci poměrně málo a do značné míry zůstává zahalen tajemstvím – dobových dokumentů a dopisů je v porovnání s jinými skladateli poskrovnu, o jeho osobním životě v dospělosti nevíme prakticky nic. Téměř v úplnosti se nám však dochovala jeho hudba, která k nám dosud promlouvá s nesmírnou silou a výmluvností.

Dětství a mládí

Josef Mysliveček se s největší pravděpodobností narodil v Sovových mlýnech na Kampě 9. března 1737. Jeho otec byl zámožný a vlivný mlynář Matěj Mysliveček. Myslivečkova matka Anna Terezie pocházela rovněž z mlynářské rodiny. Kromě bratra – dvojčete Jáchyma měl Mysliveček ještě sestru Marii Annu, která v dospělosti vstoupila do kláštera. Jáchym se až do smrti živil v Praze jako mlynář.
 
S určitostí víme, že rodina byla zámožná a dobře zaopatřená. Myslivečkův otec zakoupil mimo jiné dům U Modrého šífu na Starém Městě (dnešní Melantrichova č. 13). Josef pravděpodobně navštěvoval dominikánskou školu při kostele sv. Jiljí, kam nejspíš docházel i na lekce hudby. Poté zřejmě přešel na jezuitskou kolej v Klementinu, kde byl kladen velký důraz na hudební průpravu studentů. Víme, že se zapsal na Karlo-Ferdinandovu univerzitu, kterou však po prvním roce opustil, jelikož „nedosáhl žádného pokroku v logice“. Následně nastoupil do učení na mlynáře, kde studoval mimo jiné hydrauliku a matematické předměty, jak se od mlynářů tehdy vyžadovalo. Učení úspěšně dokončil, byl přijat do pražského cechu coby mlynářský mistr a začal pracovat v rodinných mlýnech.

Odchod do Itálie

Až do svých pětadvaceti let se Mysliveček hudbě nijak soustředěně nevěnoval. Poté se však náhle rozhodl změnit své životní plány a dát se na dráhu skladatele a houslového virtuóza. Je možné, že ho v tomto rozhodnutí ovlivnila i skutečnost, že tou dobou se v Praze po nucené odmlce způsobené sedmiletou válkou začala opět uvádět představení italských oper, která ho nejspíš zaujala natolik, že se rozhodl v tomto žánru sám prosadit.

Napřed si doplnil hudební vzdělání v Praze u Františka Václava Habermanna a Josefa Segera. Překvapivě rychle začal komponovat vlastní skladby – nejstarším dochovaným dílem je zdařilá Symfonie C dur. Italské vzdělání však bylo pro tehdejší operní skladatele nezbytné a stejně jako Mysliveček odešli do Itálie i další významní hudebníci původem z českých zemí, například Christoph Willibald Gluck, který prožil dětství a mládí v Chřibské u Děčína a na panství Jezeří, a mostecký rodák Florian Leopold Gassmann.

Mysliveček se vydal do Itálie na podzim roku 1763 s podporou významného mecenáše hraběte Vincence z Valdštejna. Zamířil do Benátek, nejspíš i proto, že italské opery, které se uváděly v Praze, a pěvci, kteří v nich účinkovali, pocházeli často právě z Benátek. V roce 1766, tedy přibližně dva a půl roku poté, co přijel do Benátek, se v Bergamu hrála jeho první opera Semiramide (Semiramis), která se setkala se značným úspěchem a přinesla Myslivečkovi další příležitosti, včetně pozvání zkomponovat operu pro Neapol.

Úspěchy v Itálii

Během svého působení v Itálii Mysliveček cestoval z města do města, komponoval pro různá divadla a nikdy nepřijal stálé místo. Zejména byl spojen s neapolským divadlem Teatro San Carlo, což byla nejprestižnější evropská scéna své doby, kde se uváděly vážné italské opery. Právě v tomto významném divadle se uvádělo více Myslivečkových oper než kdekoliv jinde. 

Myslivečkova první opera pro Neapol, Il Bellerofonte (Bellerofontés), se setkala s nadšeným přijetím. V hlavních rolích účinkovali tenorista Anton Raaff a sopranistka Caterina Gabrielli, dvě z tehdejších nejslavnějších operních hvězd, a Mysliveček s nimi často spolupracoval i později. K dalším oblíbeným spolupracovníkům patřil také Luigi Marchesi, jeden z nejobdivovanějších mužských sopranistů (kastrátů) té doby. Díky příznivému ohlasu opery následovaly další zakázky pro řadu italských divadel včetně Florencie, Říma, Benátek, Turína a Bologni

Velkého úspěchu dosáhl Mysliveček také v Mnichově, kde se v roce 1777 uváděla jeho opera Ezio (Aetius) a také oratorium Isacco, figura del redentore (Izák, předobraz spasitele), o kterém podle dopisu Wolfganga Mozarta mluvil „celý Mnichov“ ještě půl roku poté. 

Mysliveček a Mozart

Mysliveček se s Wolfgangem Mozartem a jeho otcem Leopoldem poprvé setkal v Bologni v roce 1770. V letech 1770–1778 je Mysliveček zmiňován v osmadvaceti Mozartových dochovaných dopisech, a i toto značné množství korespondence nejspíš představuje pouhý zlomek. O skutečném rozsahu osobních kontaktů i množství dopisů se můžeme jen dohadovat.

V roce 1770 pracoval tehdy čtrnáctiletý Wolfgang Mozart na opeře Mitridate, re di Ponto (Mitridates, král pontský), která se měla uvádět v Miláně. Mysliveček byl pro něj v této době významným mentorem, který jej seznámil s nejnovějšími trendy v komponování italských vážných oper. Mozartova Mitridata můžeme bez nadsázky popsat jako „myslivečkovské“ dílo a Mozart si pro svou operu vypůjčil řadu hudebních nápadů z Myslivečkovy opery La Nitteti (Nittetis).

Naposledy se Mysliveček a Wolfgang Mozart setkali v Mnichově, kdy byl již Mysliveček vážně nemocný a Mozart jej navštívil v nemocnici. O tomto setkání velmi obsáhle a dojemně píše v dopisu otci. Později přátelství mezi Myslivečkem a Mozartovými ochladlo, jelikož Mysliveček nedokázal splnit svůj slib a získat pro Wolfganga zakázku na operu pro Teatro San Carlo. 

Mozart se k žánru vážné opery znovu vrátil v závěru svého života, kdy zkomponoval operu La clemenza di Tito (Dobrotivost Titova), která měla premiéru v pražském Stavovském divadle roku 1791 u příležitosti korunovace Leopolda II. českým králem. To samé libreto o sedmnáct let dříve zhudebnil také Mysliveček.

Závěr života

V posledních letech života trpěl Mysliveček velkými zdravotními problémy a bolestmi, způsobenými postupující nemocí, s největší pravděpodobností se jednalo o syfilis. Navzdory tomu dále komponoval opery i instrumentální skladby. Tři roky před smrtí uvedl jednu ze svých nejlepších oper vůbec, L‘Olimpiade, která se hrála na počest svátku španělského krále. Jeden z dobových komentářů k ní uvádí: Slavná árie „Se cerca, se dice“, zejména pak druhá část „Che abisso di pene, lasciare il suo bene“, vyvolala úžas hraničící s třeštěním. Myslivečkovo zhudebnění této árie je skutečně mistrovské dílo nanejvýš nádherného a výmluvného vokálního stylu a používá zcela nový a velmi složitý doprovod.

Kromě nemoci se Mysliveček potýkal i s hmotnou nouzí a musel se uchýlit k několika půjčkám v bance pro chudé. Není známo, kdy přesně zemřel, ale zachoval se záznam o pohřbu, který se konal v Římě v kostele San Lorenzo in Lucina 4. února 1781. Toto datum bylo záhy přijato coby den jeho smrti. Nezůstal po něm prakticky žádný majetek a kněz, který zaznamenal jeho pohřeb, pokládal Myslivečka za pětašedesátiletého muže, zatímco ve skutečnosti skladatel nedosáhl ani věku čtyřiceti čtyř let.

Sestaveno na základě knihy Daniela E. Freemana Il boemo: průvodce po životě a díle Josefa Myslivečka (Vyšehrad, 2021). 

IL DIVINO BOEMO

Když se řekne Josef Mysliveček, řadě Čechů se jako první vybaví přezdívka „Il divino Boemo“ – „božský Čech“, snad proto, že zdůrazňuje velký úspěch krajana v zahraničí. Pravdě ale toto přízvisko odpovídá jen z poloviny. V dobových dokumentech je doloženo, že v Itálii se Myslivečkovi říkalo „Il Boemo“, tedy „Čech“, a to z toho prostého důvodu, že české příjmení se Italům obtížně vyslovovalo a vznikaly z něj nejrůznější zkomoleniny. Podobné přezdívky založené na místě původu si navíc vysloužila řada významných skladatelů včetně G. F. Händela (Il Sassone) či Baldassara Galuppiho (Il Buranello). Oblíbená legenda o „božském Čechovi“ vychází z povídky spisovatele Jakuba Arbesa „Il divino Boemo“, která vyšla více než sto let po Myslivečkově smrti. Následně se spojení „Il divino Boemo“ objevilo v názvu řady děl o Myslivečkově životě: od opery přes životopisný román až po televizní film. Žádné dobové důkazy pro tuto přezdívku ale neexistují. Na skutečnosti, že Mysliveček byl jedním z nejoblíbenějších skladatelů v Itálii své doby a tamní posluchači jeho hudbu skutečně zbožňovali, to však nic nemění. 

DÍLO

Josef Mysliveček dosáhl mistrovství téměř ve všech hlavních hudebních žánrech své doby. Mezi svými současníky, kteří rovněž působili v 60. a 70. letech 18. století, vyniká schopností napsat jedny z nejlepších vážných oper své doby a zároveň mimořádně zdařilé koncerty, symfonie a komorní skladby. Myslivečkův hudební styl můžeme popsat jako pevně zakotvený v italském vkusu své doby, ale s mnoha středoevropskými prvky, které si osvojil ještě za studií v Praze.

Opera

Skladatelé, kteří chtěli v 60. letech 18. století dosáhnout největší slávy a úspěchu, se museli prosadit na poli italské vážné opery: opery seria. Ve své době to byl nejprestižnější a nejoslnivější hudební druh, spojovaný s velkolepými společenskými událostmi, který se těšil podpoře nejvýznačnějších evropských šlechticů a církevních hodnostářů. 

Myslivečkovy opery se uváděly u příležitosti významných událostí v královských rodinách a účinkovali v nich nejslavnější pěvci a pěvkyně své doby jako Caterina Gabrielli, Luigi Marchesi a Anton Raaff. K jeho nejúspěšnějším operám patří Bellerofonte (Bellerofontés), Il gran Tamerlano (Tamerlán Veliký), Romolo ed Ersilia (Romulus a Ersilie), L‘Olimpiade (Olympiáda) a Adriano in Siria (Hadrián v Sýrii).

Své opery komponoval Mysliveček na základě tehdejších oblíbených libret. Jedním z nejpopulárnějších autorů byl básník Pietro Metastasio – právě z jeho pera pochází šestnáct libret k Myslivečkovým operám z celkového počtu šestadvaceti. Zápletky těchto oper se odehrávají v dalekých krajích nebo v dávných dobách a hrdiny jsou například římští císaři a vojevůdci či starověcí vladaři. Operní zápletky také často čerpaly z klasických řeckých mýtů.

Kromě opery se Mysliveček úspěšně věnoval také komponování oratorií, náboženských hudebních dramat na biblické náměty. Mysliveček během sedmi let zkomponoval osm oratorií, avšak pouze ke čtyřem z nich se dochovala partitura: Tobia (Tobiáš), Adamo ed Eva (Adam a Eva), La passione di Gesù Cristo (Utrpení a smrt Ježíše Krista) a Isacco, figura del redentore (Izák, předobraz spasitele). Právě poslední zmíněné oratorium patří k naprostým vrcholům Myslivečkovy tvorby a v minulosti bylo mylně označováno za dílo Wolfganga Mozarta.

Nejprestižnějším žánrem v oblasti instrumentální hudby byla v 60. a 70. letech 18. století symfonie. Mysliveček se řadí k předním symfonikům své doby a mezi svými současníky v Itálii byl bezkonkurenčně nejlepší. Z jeho instrumentálních skladeb dále vynikají například houslové koncerty, smyčcové kvartety a kvintety, hobojové kvintety a oktety pro dechové nástroje.

Sestaveno na základě knihy Daniela E. Freemana Il boemo: průvodce po životě a díle Josefa Myslivečka (Vyšehrad, 2021). 

Nahrávky
Vokální hudba:

Adamo ed Eva

Passacaille: 2019. Il gardellino, dir. Peter Van Heyghen, sol. V. Contaldo, L. Mancini, R. Mameli, A. Rossi. CD na webu vydavatele. Spotify: Josef Mysliveček ADAMO & EVA – Oratorio CD.

Simona Šaturová - Decade:
Mozart & Mysliveček

Nibiru: 2014. L’armonia terrena, dir. Zdeněk Klauda. CD na webu vydavatele. Spotify: Mozart & Mysliveček.

Magdalena Kožená - Le belle immagini: Mozart – Gluck – Mysliveček

Deutsche Grammophon: 2001. Pražská filharmonie, dir. Michel Swierczewski. CD na webu vydavatele. Spotify: Le belle immagini: Mozart – Gluck – Mysliveček.

Instrumentální hudba:

Complete Violin Concertos

Supraphon: 2022. Dvořák Chamber Orchestra, dir. Libor Pešek, sol. Shizuka Ishikawa. CD na webu vydavatele.

Oboe Quintets, String Quartets

Michaela Hrabánková. CD na webu vydavatele. Spotify: Oboe Quintets, String Quartets.

Complete Music for Keyboard

Nicholas McGegan, sol. Clare Hammond. CD na webu vydavatele. Spotify: Complete Music for Keyboard.

Violin Concertos

Accent: 2018. Collegium 1704, dir. Václav Luks, sol. Leila Schayegh. CD na webu vydavatele. Spotify: Violin Concertos.

Knihy

Il Boemo: průvodce po životě a díle Josefa Myslivečka

Daniel E. Freeman (Vyšehrad, 2021). K zakoupení u nakladatelství Vyšehrad nebo Kosmas.

Italská opera v mozartovské Praze

Marc Niubo (Karolinum, 2022). K zakoupení u nakladatelství Karolinum nebo Kosmas.

JOSEF MYSLIVEČEK V ČESKÉ KULTUŘE

Josef Mysliveček pracoval v hudebním prostředí vyžadujícím neustálý přísun nových děl, aby udrželo zájem posluchačů, a proto není překvapivé, že po smrti jeho věhlas rychle upadl. Navíc postupně vycházela z módy také italská vážná opera jakožto žánr. Některé Myslivečkovy operní árie se šířily v českých kostelech a klášterech, kde se opisovaly s latinskými náboženskými texty, ale během devatenáctého a v prvních desetiletích dvacátého století se jeho opery vůbec neuváděly.

V průběhu devatenáctého století začala o Myslivečkově životě kolovat řada nepodložených informací, zejména o jeho dobrodružném životě. Více než sto let po skladatelově smrti se rozšířila přezdívka „Il divino Boemo“, která vychází z názvu romaneta Jakuba Arbesa

Velký nárůst zájmu o Myslivečkovo dílo je patrný zejména od 90. let 20. století, o čemž svědčí počet nahrávek a inscenací. V roce 2013 provedl orchestr Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse v pražském Národním divadle Myslivečkovu operu L'Olimpiade v novodobé české premiéře s mezinárodním obsazením. Tato inscenace byla nominována na prestižní britskou cenu Opera Awards v kategorii znovuobjevené dílo. V nedávné době zařadily Myslivečkovy árie na svá alba největší hvězdy současné operní scény jako Cecilia Bartoli, Joyce DiDonato a Ann Hallenberg

V roce 2015 vstoupil do kin dokument režiséra Petra Václava Zpověď zapomenutého, který propojuje pátrání po Myslivečkově osudu a osobnosti na základě dochovaných dokumentů se záběry ze zkoušek z opery L'Olimpiade.

ILBOEMO

V kinech od 20. 10. 2022