OFILMU

Film Il Boemo

Vojtěch Dyk ve výpravném životopisném filmu režiséra Petra Václava o Josefu Myslivečkovi, nejslavnějším českém hudebním skladateli 18. století. Tento syn pražského mlynáře se navzdory očekávání rodiny vydal za svým snem do Itálie, která byla v druhé polovině 18. století světovým centrem opery, a na rozdíl od mnoha jiných se tam dokázal prosadit a dosáhnout hvězdné kariéry.

Kdo tedy skutečně byl Josef Mysliveček? Jak je možné, že se mu tak rychle podařilo zaujmout diváky nejdůležitějších italských operních scén, nejslavnější interprety, impresária i samotné panovníky a vystoupat tak až na pomyslný vrchol mezi tehdejšími hudebními skladateli? A jak je zároveň možné, že stejně rychle dokázal zmizet z lidské paměti?

Film se pokouší odpovědět na některé z těchto otázek a zejména připomenout tohoto našeho hudebního velikána, o kterém se dochovalo jen velmi málo informací. Klíčovou součástí vyprávění se proto stává samotná hudba Josefa Myslivečka. Díky ní dokáží tvůrci alespoň trochu poodkrýt vnitřní svět jednoho z nejslavnějších českých skladatelů. Dokonalý hudební zážitek divákům zprostředkují ti nejlepší současní hudební interpreti barokní hudby v čele s Václavem Luksem a Collegiem 1704. Do Benátek, Neapole a dalších italských měst tehdejší doby je přenesou i do detailů propracované reálie tehdejšího světa, a to jak kostýmy, masky a výprava, tak rovněž zcela autentický výkon Vojtěcha Dyka v hlavní roli, který celou svou roli odehraje v italštině.

Zásadní vliv na vznik filmu hrála i precizní odborná příprava. Petr Václav spolupracoval s celou řadou předních odborníků na tvorbu a život Josefa Myslivečka, mezi kterými můžeme jmenovat například amerického muzikologa Daniela E. Freemana či českého hudebního historika Stanislava Bohadla. Na práci na hudební složce filmu měl určující vliv dirigent a zakladatel špičkového barokního orchestru Collegium 1704 Václav Luks. O dokonalé a autentické provedení Myslivečkových operních árií se ve filmu zasloužili přední světoví operní sólisté, jako například Philippe Jaroussky, Simona Šaturová, Raffaella Milanesi, Emőke Baráth či Krystian Adam.  Scénář k filmu vznikl do značné míry díky grantu francouzské vlády, která Petru Václavovi udělila prestižní Prix de Rome, jehož součástí je stipendium v římské Ville Medici. Autor filmu tak mohl strávit rok přímo v Itálii, kde se snažil v archivech dohledat veškeré zmínky o Josefu Myslivečkovi a také přesně zmapovat místa jeho pobytu na Apeninském poloostrově. Své poznatky pak dokázal využít i při natáčení dokumentárního filmu o Josefu Myslivečkovi Zpověď zapomenutého.            

Reálné historické postavy, které se objeví ve filmu

Operní zpěvačka Caterina Gabrielli

(1730–1796)

Jedna z nejslavnějších zpěvaček své doby, velká hvězda tehdejšího evropského operního nebe. Sopranistka, která si svým hlasem podmanila nejen italské diváky, ale angažmá získala například i ve Vídni, Londýně nebo Petrohradu. Nezávislá umělkyně i žena, která své okolí udivovala svým velmi samostatným a svobodomyslným způsobem života. Vypracovala se až na samotný vrchol operního nebe, přestože sama pocházela z chudých poměrů, její přezdívka La Cochetta – Kuchtička – odkazovala na povolání Caterinina otce. Za svá vystoupení dostávala závratné honoráře, zcela neporovnatelné s příjmy byť i těch nejvyhledávanějších skladatelů, jakým byl i Josef Mysliveček. A přesto na ni tehdejší společnost po celý život pohlížela spatra. K tomu přispěla i skutečnost, že se nikdy neprovdala a v téměř padesáti letech porodila dceru, jejíž otec byl neznámý.  

Často vystupovala i v operách Josefa Myslivečka, což způsobilo, že se spekulovalo o jejich vzájemném vztahu. Nezachovaly se však žádné doklady, které by jejich poměr potvrzovaly.

Neapolský král Ferdinand IV.

(1751–1829)

Souběžně také vládl jako Ferdinand III. král sicilský a později jako Ferdinand I. král Obojí Sicílie.

Příslušník rodu Bourbonů, kterého v pouhých osmi letech zanechali jeho rodiče a starší bratr samotného v Neapoli a přesunuli se do Španělska, kde jeho otec nastoupil jako Karel III. na španělský trůn. Malý Ferdinand se toulal se svými vrstevníky ulicemi Neapole. Uvádí se, že se mu jeho vychovatelé záměrně snažili zabránit ve vzdělávání, aby ho později mohli lépe ovládat. Zpočátku za něj vládla regentská rada, sám se pak moci ujal až v roce 1767. Svůj dvůr mnohokrát uvedl do rozpaků svým výstředním chováním. Přesto si s krátkými přestávkami dokázal udržet vládu nad Neapolským i Sicilským královstvím až do své smrti v roce 1825.

Manželství s dcerou rakouské císařovny Marie Terezie, Marií Karolínou, sice nebylo šťastné, přesto bylo velmi bohaté na potomky. Ferdinand IV. se tak stal zakladatelem neapolsko-sicilské větve Bourbonů, která vládla v Neapoli a na Sicílii až do začlenění tohoto území do sjednocené Itálie roku 1861.

Ferdinand IV. byl jedním z předních zadavatelů práce hudebním skladatelům.

Leopold Mozart
a Wolfgang Amadeus Mozart

(1719–1787)
(1756–1791)

Leopold Mozart, muž, který měl zpočátku k Myslivečkovi mnohem blíže než jeho mladý syn. Sám byl dobrý hudebník, a i on komponoval hudbu a vyučoval ji i své děti Wolfganga a Marii Annu. Velmi brzy jim oběma vytyčil jejich životní dráhu a bedlivě dohlížel na to, aby z ní ani jeden neuhnul.  

O komplikovaném vztahu, který s ním mladý Amadeus měl, svědčí dochovaná rozsáhlá korespondence. Z ní se dozvídáme i mnohé detaily o jejich vztahu s Josefem Myslivečkem. Wolfgang přežil svého otce o pouhé čtyři roky

Mysliveček a Mozart či Il Boemo a Amadeus?

Do povědomí širší veřejnosti je Josef Mysliveček zapsán prostřednictvím romaneta Jakuba Arbese. Ten Myslivečkovi přisoudil přídomek Il divino Boemo (Božský Čech) a podobně zkreslil mnoho dalších faktů z hudebníkova života. Velmi podobně je na tom se svým historickým obrazem i Wolfgang Amadeus Mozart. Většina laické veřejnosti čerpá informace o jeho životě ze skvělého filmu Miloše Formana Amadeus. Ten vychází z divadelní hry Petera Shaffera , který zcela vědomě nevycházel z historických faktů. Ve skutečnosti se životy Mozarta a Myslivečka ubíraly cestami, které se několikrát protnuly.
Z dochované korespondence máme doloženo hned několik setkání. Poprvé se Mysliveček s Mozartem setkali v Bologni v roce 1770, naposledy v Mnichově roku 1777. V prvních letech se jednalo o velmi přátelský vztah, kdy mladý Mozart Myslivečka obdivoval a byl vděčný za zkušenosti, které mu ohledně hudební tvorby starší umělec předával. Mysliveček se dokonce pokoušel Mozartovi díky svým konexím zajistit v Itálii hudební zakázky. To se mu ale nikdy nepodařilo, což byl také důvod pozdějšího ochladnutí jeho vztahu s Wolfgangovým otcem Leopoldem.        

Až osudově působí srovnání trajektorií uznání Myslivečka a Mozarta. O generaci starší Čech se dopracoval k hvězdnému úspěchu již za svého života. Jakkoliv se o něco podobného později pokoušel i mladý Mozart, nikdy se mu na žádné italské operní scéně nepodařilo výrazně ji prorazit. Posmrtné osudy si však oba umělci takřka dokonale vyměnili. Zatímco z Mozarta se po smrti stal jeden z nejuznávanějších světových autorů, Mysliveček byl na více než dvě století téměř dokonale zapomenut.

Tvůrci a obsazení

Petr Václav

Scénář a režie

Petr Václav je absolventem pražské FAMU. Za film Paní Le Murie, který získal Hlavní cenu za dokumentární film na Festivalu filmových škol v Mnichově, byl také navržen na studentského Oscara. Jeho celovečerní debut Marian získal v roce 1996 řadu cen v zahraničí, mj. Stříbrného leoparda na MFF v Locarnu, cenu za režii v Angers, Belfortu, Teheránu, Bratislavě a byl nominován na Českého lva.

Jeho další film Paralelní světy byl finalistou scénáristické soutěže NHK Award — Sundance a byl promítán v soutěžní sekci festivalu v San Sebastian. Film Cesta ven byl uveden v roce 2014 na Filmovém festivalu v Cannes, v sekci ACID a stal se tak po 23 letech první českou premiérou na tomto nejvýznamnějším filmovém festivalu. Byl oceněn sedmi Českými lvy, včetně kategorií nejlepší film, scénář a režie.

Drama Nikdy nejsme sami (2017) získalo diváckou cenu Tagesspiegel Award na Festivalu Berlinale a cenu za umělecký přínos na MFF v Káhiře. Dokumentární film Zpověď zapomenutého získal cenu Fipa d’or na Festivalu v Biarritzu. Zatím poslední Václavův počin, roadmovie Skokan, vstoupil do českých kin v červnu 2017.

Vojtěch Dyk

Herec, představitel Josefa Myslivečka

Vojtěch Dyk je český herec a hudebník, studoval na pražské DAMU, obor činohra. Na prknech Národního divadla se poprvé představil v hlavní roli v klasické hře Radúz a Mahulena (režie Jan Antonín Pitínský). Značný ohlas vyvolalo i jeho působení v Divadle v Dlouhé a divadle La Fabrika.

Do širšího diváckého povědomí se dostal díky svému účinkování v televizních seriálech Letiště, Velmi křehké vztahy a Pan profesor a ve filmech Ženy v pokušení Jiřího Vejdělka nebo Tři bratři Jana Svěráka. Oba filmy patřily k nejúspěšnějším snímkům domácí kinematografie za několik posledních let. V roce 2022 vstoupil do kin filmovou kritikou oceňovaný film Zpráva o záchraně mrtvého režiséra Václava Kadrnky.

Hudební fanoušci Vojtěcha Dyka znají jako frontmana hudební skupiny Nightwork a v posledních letech také díky jeho vlastnímu projektu, kdy koncertuje s brněnskou skupinou B-Side Band.

Diego Romero

Kamera

Španělský kameraman Diego Romero natáčel hrané i dokumentární filmy v celé řadě zemí světa. Dlouhodobě spolupracuje s režisérem Robertem Minervinim. Jejich film The Other Side (2015) zaujal diváky soutěžní sekce Un Certain Regard na Festivalu v Cannes, zatímco snímek What You Gonna Do When The World Is On Fire (2018) získal čtyři ocenění na Festivalu v Benátkách.

Jan Macola

Producent

Po studiu mezinárodních vztahů na FSV UK nastoupil Jan Macola v roce 2006 do společnosti Barrandov Studio. V té působil až to roku 2011 na pozici Marketing Manager a poslední dva roky i jako Head of Development and Coproductions. To mu umožnilo se podrobně seznámit s praxí českého a mezinárodního filmového financování. V roce 2012 založil Jan Macola vlastní produkční společnost Mimesis Film.

Jeho první producentský počin film Cesta ven vznikl ve spolupráci s režisérem Petrem Václavem a po uvedení na filmovém festivalu v Cannes v sekci ACID získal řadu ocenění, včetně sedmi Českých lvů, mj. za nejlepší film udělovaný producentovi filmu. Jejich dalším společným filmem bylo drama Nikdy nejsme sami. Film byl vybrán na festival Berlinale, kde získal divácké ocenění za nejlepší film v sekci Forum.

Vedle hrané tvorby se Jan Macola věnuje i dokumentárním filmům. V roce 2017 získal společně s režisérem Miroslavem Jankem Českého lva za Normální autistický film. Jeho dalšími producentskými počiny jsou dokumenty Na Sever, Zpověď zapomenutého, V Mosulu, Nebe. V roce 2016 Jan Macola společně s jeho ženou Alžbětou zrekonstruoval a znovuotevřel vršovické Kino Pilotů a založil distribuční společnost Pilot Film. Jan Macola je členem České filmové a televizní akademie a mezinárodní asociace ACE Producers.

Václav Luks

Dirigent, hudební poradce

Václav Luks je zakladatelem pražského barokního orchestru Collegium 1704, studoval na Schole Cantorum Basiliensis ve švýcarské Basileji.
S Collegiem 1704 se rychle prosadil mezi elitními světovými orchestry věnujícími se interpretaci hudby 17. a 18. století. Pravidelně hostují na prestižních evropských festivalech, jako je Salzburger Festspiele, Bachfest Leipzig, Chopin Festival Varšava, Lucerne Festival, Oude Muziek Utrecht, Händel-Festspiele Halle nebo na pódiích významných koncertních a operních domů — Opéra Royal de Versailles, Wiener Konzerthaus, Berliner Philharmonie, Elbphilharmonie Hamburg, BOZAR v Bruselu ad.

V letech 2009–2022 Václav Luks s Collegiem 1704 realizoval čtyři mezinárodní operní projekty: Händelovu operu Rinaldo, novodobou premiéru Myslivečkovy opery L‘Olimpiade nominovanou na International Opera Awards 2014, novodobou premiéru Vivaldiho opery Arsilda, Regina di Ponto a inscenaci Händelovy opery Alcina. Pod jeho vedením Collegium 1704 uvedlo Myslivečkova oratoria La passione di Gesù Cristo v rámci MHF Pražské jaro 2013 a Abramo ed Isacco na prestižních Salzburger Festspiele 2022 a nahrálo album s výběrem Myslivečkových houslových koncertů s Leilou Schayegh.

„Zásadní událostí v Myslivečkově kariéře bylo provedení jeho první opery psané pro Teatro San Carlo v Neapoli. Není známo, jakým způsobem získal nepříliš známý skladatel exkluzivní zakázku komponovat operu k narozeninám španělského krále Karla III., otce neapolského krále Ferdinanda I., ale triumfální úspěch premiéry 20. ledna 1767 otevřel Myslivečkovi dveře nejzářivějšího evropského centra opery.“

(časopis Harmonie, červenec 2013)

Sólisté

Philippe Jaroussky

Sólista

Francouzský pěvec Philippe Jaroussky je nejobdivovanějším kontratenoristou své generace. Díky jeho nahrávkám se posluchači mají možnost seznámit s tvorbou řady významných skladatelů, kteří komponovali v žánru italské opery seria. Natočil také alba zaměřená na repertoár slavných kastrátů, jako byl Carlo Broschi, přezdívaný Farinelli. Navázal exkluzivní spolupráci se značkou Erato a za své nahrávky u tohoto vydavatelství získal řadu ocenění. S nahrávkami Heroes (Vivaldiho operní árie) a La Dolce Fiamma (operní árie J. Ch. Bacha) získal statut zlaté desky; jeho pocta Carestinimu (s le Concert d'Astrée a Emmanuelle Haïm) získala v roce 2009 ocenění CD roku na Victoires de la Musique a Midem Classical Awards; jeho Stabat Mater se sopranistkou Julií Ležněvou a I Barocchisti posbírala v roce 2014 International Classical Music Awards za nejlepší barokní vokální album a nejlepší operní album. V posledních letech spolupracoval s pěvkyněmi jako Cecilia Bartoli a Nathalie Stutzmann. V roce 2002 založil svůj vlastní barokní orchestr Ensemble Artaserse, jehož název je odvozen od Vinciho stejnojmenné opery Artaserse.

„Mysliveček měl velký vliv na vývoj stylu ve své době. Byl modernista.“ (časopis Harmonie, květen 2019, rozhovor s Philippem Jarousskym)

Simona Šaturová

Sólistka

Sopranistka slovenského původu Simona Šaturová je stálým hostem Théâtre de la Monnaie v Bruselu a často také spolupracuje s Aalto-Musiktheater v Essenu a Oper Frankfurt. Mohli jsme ji rovněž slyšet v Teatro Colón Buenos Aires, Megaron Athens, Théâtre du Châtelet in Paris a v Opéra de Monte-Carlo. Z dalších koncertních produkcí jmenujme například vystoupení v Carnegie Hall s Philadelphia Orchestra, účinkování na Salzburger Festspiele, spolupráci s Toronto Symphony Orchestra, Orchestre de Paris, koncert pod vedením Ivána Fischera s Mnichovskou filharmonií, novoroční koncert Haydnova Stvoření s Londýnskou filharmonií pod taktovkou Ádáma Fischera nebo turné s Philippem Herreweghe a orchestrem Théâtre des Champs-Elysées. Je držitelkou Ceny Nadace Charlotty a Waltera Hamelových za vynikající pěvecké výkony (Lübeck 2007) a ceny Thálie za nejlepší operní výkon v roce 2001. V inscenaci Myslivečkovy opery L’Olimpiade (2013) v podání Collegia 1704 pod vedením Václava Lukse ztvárnila hlavní ženskou postavu – princeznu Aristeu.  V roce 2014 vydala CD nazvané Decade: Mozart & Mysliveček s operními áriemi obou skladatelů, které vznikly v rozmezí jednoho desetiletí, kdy spolu byli v intenzivním kontaktu. Řada árií pro toto album byla natočena ve světové premiéře.

Simona Šaturová o srovnání Mozarta a Myslivečka: „Před pár lety jsem měla možnost natočit nahrávku s oběma autory, skladby jsme vybírali z jedné dekády, kdy Mysliveček byl na vrcholu své tvorby a Mozart teprve začínal. Bylo to nesmírně zajímavé srovnání. Od té doby mám dojem, že Mozart na Myslivečka v podstatě plynule navázal a rozvinul jeho vklad do nádherných děl.“ (časopis Harmonie, listopad 2021, rozhovor se Simonou Šaturovou)

Emőke Baráth

Sólistka

Maďarská sopranistka Emőke Baráth je mimořádně žádaná jako interpretka barokní hudby
a stále více také jako představitelka mozartovských rolí. Úspěšně spolupracuje s Bostonským festivalem staré hudby. Její první nahrávkou s touto skupinou byl výběr milostných duetů Agostina Steffaniho (vydavatelství CPO). V březnu 2018 se představila v Théâtre des Champs Élysées v roli Morgany v Händelově Alcině s Cecilií Bartoli a Philippem Jarousskym za doprovodu Le Concert d'Astrée pod vedením Emmanuelle Haïm. V TCE zpívala roli Amora v Gluckově opeře Orfeo ed Euridice po boku Philippa Jarousskyho a Patricie Petibon. V sezoně 2018/19 absolvovala mimo jiné turné s Philippem Jarousskym a Ensemble Artaserse
s programem Händelových milostných árií a duetů, Mozartovo Requiem na turné s orchestrem Théâtre des Champs-Élysées pod vedením Philippa Herreweghe a debutovala s Royal Concertgebouw Orchestra pod vedením Williama Christieho. V roce 2018 zahájila dlouhodobou spolupráci s Warner Classics (Erato). Z jejích nedávných projektů můžeme zmínit vydání dvou nahrávek: album s Händelovými áriemi Dualità, které natočila s Philippem Jarousskym a jeho Ensemble Artaserse, a CD Voglio cantar, kde představuje mimo jiné tvorbu významné italské skladatelky 17. století Barbary Strozzi, za doprovodu ansámblu Il Pomo d’Oro.

Raffaella Milanesi

Sólistka

Italská sopranistka Raffaella Milanesi je jednou z nejvyhledávanějších sólistek v oblasti barokní hudby a věnuje se také mozartovským rolím. Její rozsáhlá diskografie odráží impozantní šíři jejího repertoáru a její vášeň pro objevování vzácných a méně známých operních děl. To dokazují například nahrávky Capricciosa corretta Martína y Solera (Cilia) a Salieriho Grotta di Trofonio (Ofelia), obě s Les Talens Lyriques pod vedením Christopha Rousseta, nebo Vivaldiho Armida al campo d'Egitto (Erminia) s Concerto Italiano a Rinaldem Alessandrinim. Pro Deutsche Harmonia Mundi nahrála Gluckovu La Clemenza di Tito (Sesto) s L'Arte del Mondo pod taktovkou Wernera Ehrhardta a Pergolesiho L’Olimpiade (Aristea) s Academia Montis Regali pod vedením Alessandra De Marchiho. Vydala CD Handel – Cantate per il Cardinal Ottoboni pro značku Glossa a vystupuje jako Donna Anna na CD Don Giovanni vydaném společností Warner Classics. V inscenaci Myslivečkovy opery L’Olimpiade (2013) v podání Collegia 1704 pod vedením Václava Lukse ztvárnila hlavní mužskou postavu Megacla. Její role v této opeře je rovněž zachycena v dokumentu Petra Václava Zpověď zapomenutého.

Krystian Adam

Sólista

Polský tenorista Krystian Adam má bohatý repertoár, zahrnuje díla od Monteverdiho, Purcella přes Händela k Mozartovi, Haydnovi, Gluckovi a Schubertovi. V nedávné době ztvárnil roli Gioconda v Rossiniho La pietra del paragone v Théâtre du Châtelet v Paříži pod vedením Jeana-Christopha Spinosiho, dále účinkoval v Monteverdiho Vespro della Beata Vergine s Monteverdi Choir a sirem Johnem Eliotem Gardinerem v Cambridge, Versailles a Barceloně. Představil se také v Mozartově opeře Idomeneo v Covent Garden pod vedením Marca Minkowského a exceloval v titulní roli v Monteverdiho Orfeovi pod vedením sira Johna Eliota Gardinera na turné ve Spojených státech, v Londýně na BBC Proms a ve Versailles. Krystian Adam pravidelně spolupracuje s Václavem Luksem a Collegiem 1704, s nimiž se českému publiku představil například v roli Aminty v Myslivečkově opeře L'Olimpiade. Jeho role v této opeře je rovněž zachycena v dokumentu Petra Václava Zpověď zapomenutého. Je zastoupen také na první kompletní české nahrávce Händelova Mesiáše, kterou Collegium 1704 vydalo v roce 2019.

Scénář a režie
Petr Václav
Kamera
Diego Romero
Umělecká maskérka
Andrea McDonald
Architekti
Irena Hradecká Luca Servino
Zvuk
Daniel Němec
Odborný poradce
Daniel E. Freeman
Hudba, hudební poradce:
Václav Luks, Collegium 1704
Hlavní role:
Vojtěch Dyk,
Barbara Ronchi, Elena Radonicich, Lana Vlady
Kostýmní výtvarník
Andrea Cavalletto
Sólisté:
Philippe Jaroussky, Emöke Baráth, Raffaella Milanesi, Simona Šaturová, Juan Sancho, Krystian Adam
Producent
Jan Macola, MimesisFilm (ČR)
Koproducenti
Česká televize
Marco Alessi — Dugong Films
Marek Urban — sentimentalfilm
Libor Winkler
Magiclab
Daniel Bergmann
Jan Menclík
Filmové lokace

Film se natáčel na mnoha unikátních místech

včetně těch, kde Josef Mysliveček skutečně pobýval.

Divadelní scény

Zvláštní pozornost si zaslouží zejména natáčení divadelních scén, protože ty patřily k těm nejkomplikovanějším.

Divadlo ve městě Como (Itálie)
Zde se již v létě 2019, tedy s ročním předstihem oproti dalším scénám, natáčela veškerá hudební vystoupení a záběry na divadelní jeviště.  

Stavovské divadlo v Praze
Možná ještě obtížnější natáčení čekalo všechny zúčastněné ve Stavovském divadle v Praze, kde v roce 1982 se natáčel i film Amadeus Miloše Formana a konaly se vněm premiéry dvou Mozartových oper: Don Giovanni a La Clemenza di Tito. Josef Mysliveček ve Stavovském divadle nikdy ve skutečnosti vystoupit nemohl, neboť bylo dostavěno a otevřeno až po jeho smrti. Natáčení scén do snímku Il Boemo sem bylo přeloženo z původně vybraných prostor v Itálii, neboť jejich využití zabránila covidová epidemie. Z tohoto důvodu se v divadle mohlo natáčet pouze, když bylo prázdné, tedy v noci, po skončení večerního představení a před ranním zahájením provozu.

Mahenovo divadlo v Brně
Přesun natáčení do Stavovského divadla s sebou přinesl ještě jednu komplikaci. Neapolské divadlo San Carlo, ve kterém proběhla nejslavnější provedení Myslivečkových oper, má totiž tzv. královskou lóži uprostřed hlediště, zatímco Stavovské divadlo má tyto čestné lóže umístěné na krajích, těsně vedle jeviště. Aby tedy král Ferdinand IV. mohl sedět na správném místě, musely se scény z jeho lóže dotáčet v brněnském Mahenově divadle.

Itálie

Palazzo Negrone v Janově
Palác, patřící rodině Negrone, která v Janově sídlí již od roku 1030. Podobnost jejich jména s názvem koktejlu Negroni (gin/sladký vermut a bitter) není čistě náhodná. Vymyslel ho totiž v roce 1919 člen rodu Camillo Negrone.

Palazzo Doria v Janově
Krásný středověký italský palác v historickém centru Janova, reprezentační sídlo v samotném středu bývalé Janovské republiky.

Villa Gavoti v městě Albisola na pobřeží Ligurského moře
Místo, kudy kráčely dějiny, na svět tu přišli hned dva papežové.

Villa Wirtz v Palermu
Překrásná historická vila na ostrově Sicílie.

Kanály v Benátkách
Dokonce i covidová opatření mohou mít svou kladnou stránku, díky nim mohl štáb natáčet na liduprázdných benátských kanálech. Ve stejnou dobu se zde mimochodem pohyboval i Tom Cruise se štábem dalšího pokračování filmové série Mission Impossible.

Castellodi Thiene nedaleko Vicenzy
Původně gotický hrad, který v pozdějších rekonstrukcích získal řadu prvků benátského paláce.

Dále se Il Boemo natáčel například v Neapoli, kde Josef Mysliveček zažil chvíle své největší slávy, a také v Římě, kde zemřel v chudobě a zapomnění. A zde také symbolicky padla i poslední klapka filmu.

Česká republika

Klášter Doksany
Natáčelo se v barokních prostorách kláštera, který naleznete nedaleko Litoměřic.

Martinický palác
Bohatě zdobený renesanční palác na Hradčanském náměstí v Praze.

Karlův most v Praze
Josef Mysliveček se pravděpodobně narodil nedaleko Karlova mostu na břehu Vltavy v Sovových mlýnech, které svého času, stejně jako Kutilův mlýn (jenž stával v místech dnešní Novotného lávky) patřily jeho rodině.

Lávka
Dnešní Novotného lávka nedaleko staroměstského konce Karlova mostu.

Colloredo-Mansfeldský palác
Barokní palác v pražské Karlově ulici.

Zámek Jaroměřice nad Rokytnou
Barokní areál zámku, ve kterém mají operní produkce velkou tradici – najdete ho západně od Brna.

Zámek Bučovice
Ojedinělou dochovanou ukázku italské renesanční architektury najdete na východ od Brna.  

Vycházková trasa:

Po stopách Josefa Myslivečka

Pokud budete mít zájem vydat se po stopách Josefa Myslivečka, doporučujeme vycházkovou trasu, kterou jsme pro vás připravili ve spolupráci s Prague City Tourism. Podrobnosti o trase najdete zde.

Fotogalerie
S podporou
S podporou
Distributor
Producent
Koproducenti
S podporou
Mediální partneři
Partneři
Pod záštitou
Primátora hlavního města Prahy
Radní pro kulturu hlavního města Prahy
Zajímavosti

Co můžete slyšet, vidět, ale možná jste nevěděli

Kolik stojí opera?

Natočit výpravný historický film je vždy velmi nákladná záležitost. Zejména pokud tvůrci chtějí, aby vše, na co objektiv kamery pohlédne, připomínalo dobu, v níž Josef Mysliveček svou hudbou okouzloval náročné italské publikum. Cena za to je známá, v případě Il Boemo jde o částku 120 milionů Kč. Ta z tohoto snímku činí jeden z nejdražších českých projektů v celé historii domácí kinematografie. I proto se film připravoval mnoho let.

Jak se oblékají herci, ale hlavně herečky?

Opravdu dobře se obléknout bylo i v 18. století možné jen pro ty skutečně dobře zajištěné. Vše se samozřejmě vyrábělo ručně, od tkaní látek až po přišití posledního knoflíku. A s jakou pečlivostí! A co teprve, když chcete ušít úplně stejné šaty dnes ve dvacátém prvním století, za použití naprosto identických látek i dalších postupů. Takovou toaletu opravdu nekoupíte v žádném nákupním centru. Naštěstí ale stále existují manufaktury, které bez přerušení fungují již několik století a dokáží tudíž i dnes vyrobit stejné látky, jaké nosili Josef Mysliveček nebo Caterina Gabrielli. Pokud se teprve chystáte na Il Boemo do kina, najděte si chvilku, zaměřte se na některý z kostýmů a všimněte si například toho, jak se na látce neuvěřitelně láme světlo. To na současných oděvech prostě neuvidíte. Za dokonalost se ale samozřejmě platí, v tomto případě například vyšla jedna toaleta pro operní divu až na 8 tisíc euro.

A pokud byste si kostýmy chtěli prohlédnout v klidu a zblízka, pak budete mít příležitost na připravované výstavě Josef Mysliveček, detto Il Boemo, která bude přístupná od 21. října 2022 v nově zrekonstruovaném Clam-Gallasově paláci na Mariánském náměstí v Praze.

Za svitu svící…

Elektrické osvětlení bylo v druhé polovině 18. století hudbou vzdálené budoucnosti, takže si i během největších společenských akcí museli vystačit pouze se svitem svíček. Jak ale dosáhnout toho, aby i při natáčení filmu kamera zachytila stejnou atmosféru jako tehdy? Světlo svíček je velmi specifické a jen velmi těžko se nahrazuje jiným světelným zdrojem. Zdánlivě jasná odpověď je, že není nic jednoduššího než opět použít svíčky. Autentičnosti tím dosáhnete bezesporu, ale věřte, že jednoduchého na tom není opravdu nic. Zvlášť, když se rozhodnete použít naprosto stejné svíčky, z identického vosku i s knotem ze stejného materiálu jako v Myslivečkově době. Jednak si musíte pořídit opravdu, ale opravdu hodně svíček, na Il Boemo jich bylo nakonec potřeba více než 4 tisíce. Pak se s nimi ale také musíte naučit správně pracovat. Brzy například zjistíte, že je mnohem praktičtější zkrátit je na půl, aby při záběrech z jiné kamery či při opakovaném záběru svíčky podivně neměnily svou velikost. To ale znamená, že před začátkem záběru musíte zapálit několik desítek svíček opravdu velmi rychle, aby vám ty první mezitím nedohořely. A to některé z nich měly dva knoty, aby více svítily. Nezbývá vám tedy nic jiného, než zřídit novou pozici zapalovače svíček a obsadit ji hned dvěma šikovnými, a hlavně rychlými členy štábu a vybavit je spolehlivými a výkonnými plynovými zapalovači. A pak jim pokaždé vydat pokyn ke startu, a s obdivem sledovat, jak se tito nosiči ohně hbitě činí.

Když film lahodí nejen oku

V životopisném snímku o hudebním skladateli nemůže samozřejmě chybět ani hudba, zejména ta jeho. I proto v Il Boemo uslyšíme mnoho úryvků z Myslivečkových operních árií, a to v podání nejslavnějších současných operních sólistů a sólistek jako Philippe Jaroussky, Simona Šaturová, Emöke Baráth a Raffaella Milanesi. Doprovází je špičkový hudební soubor Collegium 1704, pod vedením dirigenta Václav Lukse, který se na filmu zároveň podílel jako odborný hudební poradce. To by samo o sobě zajistilo divákům unikátní hudební zážitek. Obdivuhodné však také je, že operní árie i instrumentální hudba se při natáčení nejen provozovaly živě, ale zároveň se i nahrávaly. Unikátní možnost poslechnout si tyto árie však budou mít i návštěvníci připravované výstavy Josef Mysliveček, detto Il Boemo, která bude přístupná od 21. října 2022 v nově zrekonstruovaném Clam-Gallasově paláci na Mariánském náměstí v Praze.

Babylon na place

V evropském kontextu se již nejedná o nic mimořádného, ale v českém prostředí je přece jen méně obvyklé, že se při natáčení filmu sejde filmový štáb, který je poskládám hned z několika desítek národností. I to je důkazem, že Il Boemo se částečně vymyká převládajícím trendům v české kinematografii. Na druhou stranu může toto zapojení mnoha tvůrců a umělců z nejrůznějších zemí znamenat zádrhely v komunikaci při natáčení. To ale již dávno vyřešilo používání esperanta dnešní doby, hlavním komunikačním jazykem na place je prostě angličtina. A to i v případě, že natáčíte český film v italštině s českými a italskými herci.

ILBOEMO

V kinech od 20. 10. 2022